Obec Bohdaneč leží severozápadně od Ledče nad Sázavou. Rozkládá se v údolí Pilského potoka, který paramení u Řeplic a vlévá se do řeky Sázavy.
První zmínka o Bohdanči se datuje k roku 1233, kdy ji prodával velmistr Řádu německých křížovníků s červenou hvězdou - Heřman Balka. Od něj koupil ves želivský opat Heřman za 100 hřiven stříbra pro svůj klášter spolu s vesnicemi Humpolcem, Dobrou, Skrýšovem a Pustinou. Od té doby spravovali Bohdaneč premonstráti ze želivského kláštera. Až v polovině 14. století se objevují první vladykové, kteří vesnici a část okolí od kláštera zakoupili.
Od roku 1367 se vystřídalo spousta majitelů. Za zmínku stojí například Jan Kropáč z Bohdanče, Milota, Léva a Ctibor z Bohdanče, Rober a Ješek Bohdanečtí. Kolem roku 1415 zde žil také Vavřinec z Bohdanče, který spolu s Milotou z Bohdanče pečetil stížný list do Kostnice proti upálení Mistra Jana Husa.
Kolem roku 1525 zde žil Kuneč Bohdanečský, který byl syn Heřmana z Bohdanče a za něho také dosáhla Bohdaneč asi největšího rozkvětu. Docílil toho, že král Vladislav II. Jagelonský povýšil vesnici Bohdaneč na městečko s mnoha právy. Stalo se tak na den svaté Barbory roku 1514 v Budíně, kde král sídlil.
Škola v Bohdanči vznikla při zdejší faře již možná na sklonku středověku. Marie Terezie zavedla i povinnou školní docházku od 6 do 12 let. František Kopecký se stal prvním učitelem. Kolem roku 1800 docházelo do místní školy něco přes 100 žáků z vesnice a jejího okolí.
Od 1.9.1946 zde byla otevřena újezdní měšťanská škola. Pro nedostatek dětí byla základní devítiletá škola od pátého ročníku v roce 1978 zrušena a děti začaly dojíždět do školy ve Zbraslavicích. Do roku 1980 se udržel první až čtvrtý ročník. Po tomto roce byla již škola úplně zrušena.
Samota ležící mezi Bohdančí a Bělou v nadmořské výšce kolem 460 metrů je umístěna mezi rozsáhlými lesy nad údolím Pilského potoka.
Původní název této osady, dnes již samoty, byl Víceměřič, pocházející z osobního jména Viecemír. V roce 1478 se připomínají dva dvory, které získal dědictvím Mikuláš Michek z Libice. Ten je také téhož roku prodal Slavatovi z Chulumu a Košumberka. Dvůr se připomíná ještě v roce 1525, ale již v roce 1543 je uváděn pustý, příslušný k Bohdanči.
Poprvé se dnešní název samoty Dworecko objevuje roku 1787 a toto pojmenování se používalo až do roku 1843, kdy zde žílo 29 obyvatel. Do roku 1929 osada patřila pod Bohdaneč. V tomto roce se stala součástí nově vzniklého Obecního úřadu v Kotoučově. Ten byl v roce 1960 zrušen a Dvorecko se opět vrátilo pod Bohdaneč a s ní do kutnohorského okresu.
Samota je známa událostí z konce 2. světové války. 15. prosince 1944 přišla na Dvorecko o čtvrté hodině ranní partyzánská skupina ZAREVO. Jednalo se o oddíl zvláštního určení, jenž operoval na našem území. Oddíl byl složen z 19 Čechů a Rusů. V noci chtěli jít do Bohdanče na četnickou stanici, kde měli unést zdejšího velitele. Potřebovali se však najíst a vyspat, a proto si vybrali dvě ze tří stavení, která v té době na Dvorecku byla. Ubytovali se u Karla Tvrdíka a Jana Viktory. Další den dopoledne se na samotu dostavil sám velitel četnické stanice Jaroslav Schmiedl. Dozvěděl se, že je na Dvorecku německá hospodářská kontrola, a proto jim přišel pomoci. V obci tento velitel nebyl oblíben, protože plnil věrně německé rozkazy a terorizoval místní obyvatele. Po začátku války přijal německé občanství a změnil si příjmení. Po příchodu ho partyzáni odzbrojili a zajali. Později se dostavili i ostatní četníci ze stanice, kteří byli také zatčeni. Partyzáni zde chtěli tři dny pobýt, ale rozhodli se odejít ještě večer téhož dne. Velitele četnické stanice odvedli s sebou a ostatním četníkům přikázali čekat. Ti odešli až ráno druhý den a vše zatelefonovali na četnickou stanici do Ledče nad Sázavou. Brzy samotu obsadilo německé vojsko, ale partyzáni již byli daleko. Němci zdejší obyvatele nahnali do stodoly a vyslíchali je. Františka Tvrdíka zatkli, obyvatelé byli zbiti a později byl zatčen i Karel Tvrdík, který později zahynul v koncentračním táboře Terezín. Po skončení války se vrátil František Tvrdík, ale za několik dnů zemřel.
Touto epizodou se samota Dvorecko dostala do historie partyzánské činnosti na Vrchovině.
Nyní je samota součástí obce Bohdaneč.
Při cestě z Bělé do Bohdanče leží ves Kotoučov v nadmořské výšce 503 m. Ves se poprvé připomíná v letech 1525 a 1543. V roce 1869 zde žilo 114 obyvatel, kteří se převážně živili zemědělstvím a prací v okolních lesích. Do roku 1929 byla ves spojena s Bohdančí. V tomto roce vznikla samostatná obec Kotoučov s osadou Dvorecko. O to se zasloužil zdejší rodák František Bílka, který byl vrchním policejním inspektorem v Praze. Jeho přičiněním došlo k oddělení Kotoučova od Bohdanče.
Roku 1930 se začala stavět silnice Bělá-Kotoučov-Bohdaneč. Tato náročná stavba po několik let přinášela zaměstnání mnoha mužům z okolí i ze samotné vsi.
V roce 1930 obyvatelé slavnostně odhalili pomník občanů padlím v první světové válce, který zhotovil místní zedník Antonín Herold a věnoval ho obci. V roce 1950 obec dosáhla nějvětšího počtu obyvatel a to 153. Po změně okresů v roce 1960 došlo opět k přidělení Kotoučova pod Bohdaneč.
Za vsí při silnici na Bělou stojí více než 250 let staré lípy malolisté, které jsou chráněny státem.
Na západ od Bohdanče leží Prostřední Ves, přes kterou vede hlavní silnice do Zbraslavic. Ves se nachází v nadmořské výšce 505 m. První písemná zmínka o ní je z roku 1381. Prostřední Ves vždy správou patřila pod Bohdaneč.
Nedaleko vesnice byly nalezeny dva poklady mincí, které byly uloženy v keramických nádobách. Roku 1896 se v lese našlo asi tisíc stříbrných mincí z doby sedmileté války. Další poklad byl nalezen v roce 1913 při orání. Blíže neurčené množství mincí bylo ukryto kolem roku 1450 do hliněné nádobky. Roku 1869 zde žilo 199 obyvatel.
V osmdesátých letech v Prostřední Vsi vybudoval Agropodnik Kutná Hora agrochemické středisko, které přineslo pracovní příležitosti. Roku 1998 byla uprostřed návsi postavena garáž pro požární techniku.
Severovýchodně od Bohdanče v nadmořské výšce 479 m. n m. leží ves Řeplice. Leží u rybníka, který je prakticky rozvodím, ze kterého vytékají dva potůčky. Jeden teče ke Kutné Hoře a druhý teče přes Bohdaneč a pod Želivcem se spojuje s Hodkovským potokem. S ním se ve Zruči nad Sázavou vlévá do Sázavy.
První zmínky o vsi jsou z roku 1381 v souvislosti s Albertem v Řeplicích. Jednalo se pravděpodobně o svobodného sedláka. V roce 1384 se opět obec připomíná v souvislosti Ješkem Kropáčem z Bohdanče, který určoval blíže nejmenované platy v Řeplicích. Ves tehdy patřila k Bohdanči.
Od roku 1550 patřily Řeplice k ledečskému panství. Kolem roku 1568, kdy v Řeplicích sídlil Tomáš ze Šlechtína byla ves od Ledče oddělena.
Po vzniku ledečského okresu roku 1869 žilo v Řeplicích ve dvaceti obydlích 142 obyvatel. Do roku 1919 byly spojeny vesnice Šlechtín, Řeplice a Prostřední Ves pod jednu obec. V tomto roce se Řeplice osamostatnily.
Po konci II. světové války došlo v roce 1946 v obci k založení sboru dobrovolných hasičů. Vstoupilo do něj 18 členů. Starostou sboru byl pan Václav Prchal a velitelem pan Josef Čábelický. Místní rodák František Prchal, který žil v Praze, zprostředkoval zakoupení starší motorové stříkačky od pražského hasičského sboru. V roce 1953 byla postavena hasičská zbrojnice.
V roce 1949 byl do obce přiveden elektrický proud. V roce 1957 bylo založeno JZD a v roce 1959 se sloučilo s JZD Prostřední Ves. V roce 1975 přešlo do družstva Pertoltice.
Ke sloučení Řeplic s Bohdančí došlo v roce 1960.
Použitá literatura:
F. Pleva; Toulky Vrchovinou; Ledeč nad Sázavou 1999